Domeček

by Manon Black

Na náměstí mi zaklepal na okno taxíku dobře vypadající muž, něco málo přes čtyřicet, prošedivělé vlasy, mírné strniště, dlouhá šála, lehce rozervané džíny... Bylo kolem čtvrté hodiny ráno...


Otevřela jsem okénko s otázkou jestli chce někam odvézt.
Kouknul dovnitř, zaostřil a vypadlo z něj "Vy jste ženská!?" Znělo to dost udiveně a mírně opovržlivě, ale dala jsem mu druhou šanci a zeptala se znovu jestli chce někam odvézt...
Nastoupil... "Vy jste ženská!? To mě asi odveze domů, co?"
"Odvezu vás kam budete chtít. Kam to tedy bude?" Pomalu jsem se rozjela po náměstí... Nadiktoval mi adresu a začal lamentovat...
"To je hrozný! Mě veze domů ženská! To se mi nestalo asi 20 let. Že jsem si radši nesedl k nějakému chlapovi, ten by mě domů určitě neodvezl. Vzal by mě ještě někam pařit. Třeba do Noblesse. Ať si to pořádně užiju. Chlapi drží spolu! Tohle jste vy, ženský, akorát člověka omezujete. A já ještě mám být rád, že se vyspím, ráno mi nebude tak špatně a neutratim všechny peníze... Kam jsem to proboha vlezl?!"
"Klidně vás odvezu do Noblessy, já jsem taxík"
"Ale ne, jste ženská, pojedeme domů. Já budu vlastně rád... Máte děti? Kolik je Vám? Oba moji sourozenci mají děti. Žijou ten normální rodinej život. Já jsem se asi nepovedl. K čemu je vlastně ženská dobrá? Akorát mě všechny omezujou. A nechci slyšet, že perou, vaří, uklízí... To zvládnu sám. Na to ženskou nepotřebuju. Tak k čemu ji mít? Kvůli sexu? Na to se můžu vysrat, akorát pak omezujou a buzerujou. Já všechno mám. Prachy, barák... Ženskou nepotřebuju. Máte někoho?"
Usmívala jsem se a pomalu mířila k němu domů mezi novostavby na konci Rožnova.
"Tady zahněte doprava, tady doleva a támhle bydlím. Tohle je moje! A ten pozemek vedle taky! A ten z druhý strany je taky můj! Tohle všechno mám! A nemůžu najít normální ženskou. Co vlastně ženská nabízí? K čemu je dobrá? Každou jsem vyhodil. Jenom seděly doma a chtěly prachy..."
"Tak jsme na místě. Poprosím o 111 korun"
"To jsem se zase nic nedozvěděl. To byl teda výměnný obchod. Nechám se od ženský odvézt domů a ani se nic nedozvím"
"Ode mě dostanete jen jediný výměnný obchod. Já jsem vás odvezla domů a vy mi za to zaplatíte"
Vytáhl z kapsy dvě stovky.
"To je dobrý. Já prachy mám.... A nešla byste na kafe?"
Hodil k tomu mírně zoufalý prosebný výraz...
Jako... Jasně, že bych nešla

Tu noc jsem potkala něco podobného ještě dvakrát. Jen v jiné čtvrti a jiném věku...

Bylo mi jich trochu líto, protože jediná věc, která jim chyběla byla láska. Láska měřená na peníze, vydělaná rukama v Německu a pocit vlastní nadřazenosti a neúcta k ženám...

Ono je to vždycky o tom, co člověk nabízí... Každé zboží má svého kupce. A tak, pokud nabízím peníze a barák nemůžu se divit, že dostanu holku, která chce akorát peníze a barák...

Já jsem asi divná při výběru kluků.... Já se chci smát a bavit a milovat ho každý den o trochu víc než ten předešlý... a hodiny si povídat o svých snech a plánech a pokoušet se je realizovat...
Ale pořád narážím jen na baráky, auta, eura, povyražení na jednu noc...

A ještě jeden dobrej z dnešního rána po cestě plné vysvětlování o tom jak mám dělat svou práci (protože dodržovat pravidla silničního provozu je nejspíš kontraproduktivní):
"A vám je kolik? Dvacet? Pětadvacet? Hele, mě je pětatřicet, já už toho o životě dost vím...!"
Málem jsem popraskala volant...

Každopádně jsem ráda, že vypadám tak dobře a o životě nevím pořád vůbec nic... Jen ho žiju. Teď a tady a třeba někdy potkám někoho s kým bude sranda a samozřejmě bude nejkrásnější.

A jaké jsou vaše priority? Co chcete od partnera? Čím vás zaujme? A na co lákáte?